Report: Snickers Classic and Popcorn Wallride
V druhé polovině dubna se ve švýcarském resortu Saas Fee konal čtyřhvězdičkový TTR závod Snickers Classic and Popcorn Wallride a my vám s "drobným" zpožděním přinášíme report...
Okurková sezóna je v plném proudu, a tak jistě potěší report od Bena Cristovaa, který se spolu s Pepé Samkem, Michalem Oškrkaným a Martinem Černíkem zúčastnili 4star TTR závodu Snickers Classic and Popcorn Wallride v Saas Fee, byť nás od samotné akce dělí už bezmála čtyři měsíce…
Destinace: Saas Fee, Švýcarsko
Vzdálenost: 805 km
Mise: porazit Shauna Whitea
Složení posádky: Pepé Samek, Já (Ben Cristovao), Michal Oškrkaný a Martin Černík, který už byl na místě.
Odjezd byl plánován na 17:00, ale po nákupu v nejmenovaném hypermarketu, na který
narazíte snad ve všech městech, jsme vyrazili po 19:00 jako na koni. Jelo se Pepého autem, jež mělo oproti mému výhodu v trojnásobném úložném prostoru a švýcarské dálniční známce, která se dá koupit pouze na rok (Já je prostě miluju ty švýcarské úředníky, skonfiskujou za války Židům zlato a furt nemaj dost :-)). Cesta probíhala hladce až na těžký časový skluz, který napovídal, že spánku před čtvrteční kvalifikací bude málo. Do Saas Fee jsme nakonec dorazili něco málo po čtvrté ráno.
V Saas Fee se autem jezdit nedá, a tak je na jeho začátku obří parkovací město o X patrech a kdovíkolika tisících parkovacích míst. K pronajmutí jsou pak klasické vozíky na zavazadla nebo nejrůznější odrůdy golfových vozíků, které používají i hasiči a policie. Po ubytování a "spánku" jsme se šli zaregistrovat na závod do hotelu Dom. Jde o největší z hotelů patřících klanu Kalbermattenů, kteří takto spravují asi půlku Saas Fee. Riders byli rozděleni do dvou heatů, první začínal v 11.00 (ten si vylosoval Pepé), druhý byl od 13.00. Jak moc jsem se smál Pepému, že jede jako první, tak moc se mi pak smál on, že už to má za sebou.
Ledovec byl podle očekávání úžasnej. Sněhu bylo jakoby zima ještě neskončila a počasí taky paráda (nepamatuji si v Saas Fee v tuhle dobu špatné počasí). Chill-out zone s barem byla hned u lanovky a zároveň asi 100 m. od startu závodu, takže ideální pro líné zadky. Navíc celá byla v Hawai stylu, což spolu se sluncem a pozvaným kalifornským kytaristou Scottem Sullivanem působilo až filmově.
Na začátku parku byl butter box. Rozjíždělo se na něj ze startovacího kopečku, který byl celý jedna ledová kostka. Náskok byl menší (tak s metrovým gapem), pak 4 metry butter a skůček dolů (butter byl asi metr a půl vysoký a skákalo se z něj tak 3-5 m.). Kicker měl na svědomí Fredi Kalbermatten, který má rád plynulé, jemně nakoplé skoky s velkým dopadem, což bylo pro nás jako luxusní hotel s výřivkou. Skok byl bezpečný a ve vzduchu bylo dost času prakticky na cokoliv. Na konci ještě stál gap kicker do step-up dopadu, na kterém se taky dalo zkoušet prakticky všechno. Byl mírný, měl měkký dopad, ale bylo potřeba ustát bez problému předchozí kicker, jinak už na gap chyběla rychlost.
Pepé byl ve svém heatu neuvěřitelný. Bez nadsázky! Při první jízdě dal z butteru 180, na kickeru bs 720 a na gapu bs 360. Vše čistě odjel a já si říkal, že tahle jízda se mu fakt povedla. Až při jeho dalších pěti jízdách jsem pochopil, že to nebyla náhoda. Pepé měl prostě dobrej den, povedlo se mu všechno, co chtěl a nespadl za celý den ani jednou, krom nandavání prkna ;-) Padla mu mimo jiné i bs 900 a cab 540. V kvalifikaci tak skončil pátý a já se musel mistru poklonit. Do semifinále postupovalo deset jezdců a Pepa polovině naklepal řízky. Nejlépe si ten den vedl Seppe Smits z Belgie, který ustával cab 900, nebo třeba switch 720 nosebone. Mimochodem mi přišel bez mimiky. Za celou dobu jsem ho neviděl se usmát, a to ani na párty!
V druhém heatu jsem byl na řadě já. Ze spánku mě probudil jeden uvědomělý Švýcar, páč mu přišlo, že na ridera spím v Chillout zone moc dlouho. S vědomím toho, že Pepé byl tak úspěšný, jsem dostal trochu strach, že já ani nepostoupím a z ostudy si budu lízat packy po zbytek našeho výletu. Zkoušel jsem skákat na každém skoku něco jiného, padly backflipy, 540 i 720 na obě strany (switche neskáču, jsem posera). Postoupil jsem z desátého místa (mimochodem posledního postupového :-)). Rozhodčí mi pak řekl, že bych býval dopadl lépe, kdybych dal alespoň jednu jízdu úplně čistě. Abyste tomu rozuměli, každou jízdu jsem si alespoň na jedné překážce utřel zadek sněhem na dopadu. Jsem prostě čistotnej. Hlavně po ránu. Ten den už jsme kalit nešli, protože jsme prostě potřebovali spát.
Další den jsme byli s Pepém rozlosováni do stejného (druhého) heatu. Oproti čtvrtku žádné inovace, vesměs jsme se snažili dát to, co předešlý den. Pepé klasicky ani nespadl, znovu tam padla devítka a znovu se umístil skvěle, a to i přesto, že už byli nasazeni i pozvaní rideři jako Juuso Laivisto (loni 2.), Rudi Kroell, Youri Podladtchikov nebo Tonton Holland (loni jezdil s reprákama na zádech - “REPRÁKY HERE…. A JAK TO PEREŠ?“). Mně se povedlo být první nepostupující.
Ještě k prvnímu heatu. Do něj nastoupil i Martin Černík (postoupil do finále z osmého místa, stejně jako Pepé ve svém heatu), Fredi Kalbermatten, Alessandro Boyens, Marc Swoboda a ještě pár nasazených, kteří (až na Swobodu) vytlačili většinu postoupivších z kvalifikace. Večer byla v hotelu obří párty, kam přišel i mistr White (do finále postupoval automaticky). Hrála tam rocková kapela a pak přišel Shaun na podium a vystřídal kytaristu. Hrál perfektně. Pak ho to přestalo bavit, vystřídal pro změnu bubeníka a zase hrál perfektně. Chvíli jsme zírali a pak prostě kalili dál.
V sobotu jsme všichni pochopili, proč Shaun nemusel jezdit ani semifinále. Náš Mišograf byl na ten den natěšenej asi nejvíc, páč bylo jasné, že ho z hledáčku nepustí. Byl zase perfektní. Jen pro srovnání: z butterboxu do Shaunova příjezdu nepadlo víc než sw 540. Jakmile se rozskákal, dal 180 in, sw bs 900 out, pak fs 1260 nosebone na kickeru a cab 1080 na gapu. Za ním pak Juuso dal switch backside 720 z butteru, double backflip na kickeru a bs 900 na gapu. Bylo to jako balet, všechno bez pádu. Útočit se snažil ještě Alessandro Boyens s cab 1080, ale toho udolal Fredi Kalbermatten výškou a délkou svých skoků a nakonec i Seppe, díky tomu, že mnohem víc víc varioval skoky (Boyens tu tisícovku dal až na potřetí). Pepé byl jemně nervózní z těch jmen, trochu chyboval, ale i tak bojoval za naši věc, jak jen to šlo. Martin Černík jakbysmet, poslal tam svou cab 900 i přesto, že mu kicker moc neseděl. Shaun pak ukazoval snad celou snowboardovou abecedu a jezdili si spolu s Juusem série. Následovalo vyhlášení a Shaunův proslov o tom, jak je tento závod úžasnej. Závěrečná párty byla smrtící. Riders dostali spousty volných drinků, a tak jsme se už kolem půlnoci stali všichni neovladatelní a Frediho hotel dostal zabrat. Nic tomu nezabránil ani příjezd policie, a to hlavně proto, že na místo činu (spáchaného většinou žaludkem) dorazili vždycky v těch elektroprdítkách a všichni se jen smáli.
Wallride session, jak jí viděl Mike Oškrk:
Neděle se hrocení odehrávalo spíše jen sporadicky, většina jezdců přijela kvůli skokům, a tak účast nebyla valná. Naše ekipa to zabalila, spíše využila získaný čas k brzkému úprku směr Praha. Přeci jenom nebyla to cesta ze Špindlu a pár kiláků kluky čekalo. Čeští jibbeři by zde zřejmě se svými skilzz byli za hvězdy a umístili by se víc než dobře. Dvacetičlenná skupina zúčastněných jezdců měla problém vyškrábat se na koping Po nějaké době se přeci jen borci odhodlali a wall pokořili v plné kráse. Jeho výšku však využívali pramálo. Parta se spíš bavila, padaly pokusy o backflipy, bora ve wallu, břicho slidy, hand planty. Zkrátka blbli, jak malí kluci, když jim dáte hračku. Spíkr vyhlásil kontest o basu piv, kdo dá grind na kopingu, ale nikdo se neodvážil. Minulý rok to zabil Ben právě tímto trickem a basu obdržel. Po skončení šmidlikání na červené zdi proběhlo celkové vyhlášení. Králem se session na wallridu se stal mladý Seppe Smits, belgický zabiják, který skončil čtvrtý ve slopestylu. Myslím že o něm ještě uslyšíme, i když se moc nesmál, jak už zmiňoval Ben. Nicméně jezdecké schopnosti má víc než uchvacující. Závěrem celá naše parta výletníků může tuhle akci doporučit. Potká se na ní vždy spousta zajímavých lidí, večírky jsou taktéž kvalitní a zajezdit si s takovými jezdci není nikdy na škodu.
Snickers Classics and Popcorn Wallride – výsledky slopestylu
1. Shaun White
2. Juuso Laivisto
3. Fredi Kalbermatten
4. Seppe Smits
5. Alessandro Boyens
.
.
18. Martin Černík
21. Pepé Samek
29. Ben Cristovan
