Kaunertal Opening 2008
Jak už jste se mohli přesvědčit z videa od Karkyse a včerejšího fotoreportu s fotkami Kuby Vlčka, Opening na Kaunertalu se letos alespoň z našeho pohledu nesl ve znamení shreddingu v místním velmi "hravém" snowparku. Teď si ještě můžete přečíst jak všechno probíhalo, a to rovnou slovy Romana Dlauhého. Riders Driven Website!
Kolem druhý ráno jsme se postupně naložili do auta ve složení já, Darek, Karkys a Kuba. Mimochodem pro auto jsem musel jet už ve čtvrtek z Plzně do Příchovic k Darkovi, protože byl jedinej, kdo měl auto, ale neměl řidičák. Díky tomu, že jsme vyrazili tak brzo, byla celá cesta dost volná až na kousek obchvatu kolem Mnichova. Řídil jsem dost velkou část cesty a hlavně konec a jelikož jsem cestu na Kaunoš v minulosti vždycky prospal, tak jsme se párkrát zamotali. Přibližně kolem 9 jsme dorazili na kopec, bylo azuro a vypadalo to, že je tam i park.
Rychlovka oblíkačka a když jsme vyjeli nahoru, tak jsem tomu nevěřil, protože s openingem na Kaunoši mám dost špatný zkušenosti. Ukázal se nám luxusní shred park, kterej se skládal asi z šesti platforem, na kterých byly různě rozházený barely, klády, raily atd. Začli jsme hned lítat po parku, kluci vytáhli svoje stroje a začli zaznamenávat. Byli jsme fakt nakoplí, takže jsme zůstali i když vypli vleky a hned první den udělali nejvíc materiálu. Večer jsme vyhodili kluky v jejich hotelu a my s Dárou jsme jeli do Kaunsu hledat naše ubýtko.
Nabíráme kluky a už po cestě nám dochází, že to asi nebude tak super jako v pátek. Navíc zjišťujeme, že už nám svítí rezerva, takže nastává čas modlení, abychom vůbec dojeli. Když dorazíme nahoru je to jasný, bylo tam asi deset milionů lidí, možná dvacet. Musim říct, že takovej hrozen u vleku jsem fakt dlouho neviděl. To byl jasnej signál, že nemáme kam spěchat, šli jsme dovnitř se trochu protáhnout a rozmyslet si co budem dělat. V tom už začínal tradiční závod openingu, kterého se účastní pozvaní riders jako například Elias Elhardt, Gerome Mathieu, Peter Koenig, Patrick Huber, Sani Alibabic, Marco Grilc apod.
Koncept tohoto závodu zůstal nepochopen a nerozluštěn, protože uzavřeli park, ve kterém nikdo nejezdil, nicméně z toho na konci dne udělali kvalitní ceremoniál a vyhlásili výsledky. Toho jsme se ale neučastnili (oslavy jochenství nejsou nic pro nás) a našli jsme odložený wallride, na kterém jsme asi dvě hodiny jezdili a pak jeli dolů opět až po západu slunce. Večer, jak už to bývá tradicí, se konala obrovská kalba ve stanu na louce, no vlastně to bylo po celém Feichtenu. Toho jsme se ale neúčastnili, aby se dalo v neděli ještě něco udělat. Takže jsme si dali pizzu a koukali na debilní televizní show, kde skákaly modelky a televizní hvězdy z můstků do vody.
Den odjezdu, takže se musíme ráno vystěhovat, zavřem barák a odnosíme věci do káry, asi na potřetí zabouchávám kufr, protože byl rozbitej zámek. Když to zavřu, dáváme si s Dárou high five a přitom koukám na klíče v kufru. Asi každýmu dojde, co se nám stalo, byli jsme v pr....!!! Stojíme tam jen tak v keckách a v tričku a vše máme v zamčenym autě. Vymejšlíme co s tím, když už nic nefunguje a chceme vzít šutr na zadní okýnko, tak zkusím speciálním chvatem otevřít kufr a co se nestane... otevřel se, vůbec jsme to nechápali, ale měli jsme největší radost.
Na kopci už akce pokračovala v podobě závodu amaterů a další den testování produktů různých snb firem, které zde měli stánek. Všichni měli taky možnost vystát si frontu na skok do cca 4 metry vysoké nafukovací peřiny. My jsme to pojali hopsavě, takže jsme si jezdili skoky, kde padaly základní věci jako 3,5,7, no prostě takové podzimní protažení.
